Dnes byl den oprav řetězu kola. V naší známé cykloopravně v Guebwilleru otevírali v deset a nebýt toho, že jsem v kapse kalhot na ubytování nechal klíče od zámku, mohli jsme tam být i načas. Takhle se ručička hodin posunula k jedenáctce a my začali rychle hledat místo na zaparkování, protože ve dvanáct zavírali.
Hledání bylo dlouhé a kolo jsme nakonec tlačili docela zdaleka. Do zavíračky zbývala třičtvrtě hodina, ale naneštěstí do zavíračky v úterý, protože v pondělí, jako dnes, měli úplně normálně úplně zavřeno.
Pádíme s kolem zpět a horečně hledáme servisní alternativu. V Colmaru jsou asi tři, tak nasedame do auta a rychle, občas v protisměru, míříme do opravny s poetickým názvem Vélo Docteurs, co taky zavírá ve dvanáct.
Název byl poetický, servisní technik o dost méně. Vypadal, že kolo vidí poprvé v životě a vůbec ho nebaví něco takového opravovat. Líně obhlídnul situaci, spočítal kolečka v kazetě a pravil, že takový řetěz nemá. Asi místní doktoři léčí jen rýmu a chřipku a angína už je pro ně nemoc nevyléčitelná.
Naštěstí měla Yveta v ubrousku to přetržené dítě, sebrané z prachu cesty na Grand Ballon, a podařilo se mi flegmatického doktora přesvědčit, že ho zkusí naspojkovat. Měl to po čtvrthodině otálení nakonec za dvě minuty, což při ceně opravy 4,40 € vychází na hodinovou sazbu 132,- €. Ale sláva, opraveno bylo a Yvety elektrokolo se tak zase stalo jízdním kolem a ne trakařem.
A mohlo se jet prozkoumat historický Colmar a pak ještě pár vinařských vesniček v podhůří Vogéz. Zvláštní druh historie na nás dýchl na bleším trhu kolem colmarského kostela svatého Martina. Byl to bleší trh ve francouzském stylu - žádné plastové cetky, jen samé kvalitní a zajímavé kousky. Dokonce jsme zakoupili jednu smaltovanou ceduli a měděný kotlík a obtěžkali jimi cyklistický batůžek.
Žádné komentáře:
Okomentovat