Z lázní do lázní nás vedla narozeninová oslavná cesta i do nového luxusního wellness ve Frýdlantu. Kdo by to v tak malém městečku čekal. Stará technická památka byla přetvořena s citem pro detail v moderní lázeňský industriální objekt. Sauny, vířivky, tubusové výtahy, konferenční stolky s vetknutými hodinovými stroji, automatické uvítání příjemným ženským hlasem při vstupu do sauny, světelné režimy a dotykové ovládací panely na směr, intenzitu i teplotu vodních proudů. Moc pěkné...
Narozeniny jsme vyjeli oslavovat do malebného polského lázeňského městečka s probíhající překotnou výstavbou nových ubytovacích kapacit. V jedné takové nedávno postavené jsme bydleli a slušelo jí to.
Méně už to slušelo víkendovému počasí. Po mnoha jarních týdnech plných nepřetržitého slunce před odjezdem tři dny v kuse pršelo a ještě náš příjezd do polských Jizerských hor byl ve znamení obalování kol na nosiči auta pláštěnkami a lepícími páskami. Naštěstí v pátek ráno pršet přestalo, a tak rozmoklý terén způsoboval už jen jiné obalení, a sice obalení kol a jezdců blátem.
Projeli jsme na kolech okolí lázní polských, zajeli do Čech do lázní Libverda a na singletracky nad Novým Městem pod Smrkem. Cestou zpátky z víkendu se stavili na traktorové výstavě, ve Frýdlantu na jeho zámkohradu a v Žitavě v krásném historickém centru. Z Žitavy jsme projeli na kolech do Oybinu a okolí.
Celou povedenou akci korunovala sobotní večerní návštěva nově postaveného wellness Vodárna ve Frýdlantu, jehož přečetné technické detaily byly pastvou pro oči i ducha.
Každé jaro, když rozkvetou ovocné stromy místních sadů, vyrážejí cyklisti na okruh přes ovocnářství v krajině pod Sedlem. Bohužel nás tato bohulibá a okulibá akce vždycky nějak minula, protože aktivit na začátku května bývá každoročně spousta.
Do ročníku 2026 jsme ale se sousedy nastoupili s veškerou parádou a byla to po všech stránkách povznášející akce. Sjezdem přes louky, kolem Sedla po červené turistické až na výchozí bod v Soběnicích. Překvapilo nás opravdu veliké množství účastníků, ale protože jsme tu byli včas, mohli jsme vyrazit na trasu před pelotonem. Na všech zastávkách, kde nás čekaly milé úsměvy a dobroty k ochutnání, jsme tak byli skoro sami a nic nám nerušilo sobotní prosluněnou a rozkvetlou pohodu.
Ze Soběnic vedla trasa přes Horní Nezly, Kotelice a Dolní Týnec do Třebušína. Pak na západ do Chudoslavic a Žižkovou stezkou Zemí hradů do Těchobuzic a Ploskovic. Z ochutnaných dobrot cestou nutno vyzdvihnout zejména dortíky v Třebušíně, škvarkovou pomazánku, koláčky a štrůdly v Těchobuzicích, palačinky s meruňkovou marmeládou a hlavně nedostižný cider, obojí z Ploskovic.
Cesta zpět kolem Malého Sedla byla trochu divočejší a vyzkoušeli jsme terénní schopnosti kol i jezdců. Celkově ale za jedničku s hvězdičkou na celé trase cca 45 km dlouhé. Zdravíme sousedy - spolujezdce, i všechny ostatní účastníky rozkvetlého zájezdu.
Je jaro. Toulky přírodou jsou teď obzvláště malebné a poletování pylových zrn obzvláště intenzivní. Dnes jsme se vydali na kolech do kopečků Českého středohoří.
Z vesničky Lukov sjezdem po rozkvetlých loukách a dál naplánovaným okruhem kolem Hradišťanu směrem západním na Červený Újezd, zatáčkou doleva a východní trasou na Dřevce, Skalici, kolem Solanské hory do Děkovky a Vratislavi. Pak zasloužená občerstvovací zastávka v Kocourově a finální úsek Milešov, Březina a kolem Štěpánovské Hory zpátky do Lukova. Celkem 33 km trochu terénem, ale hlavně s divokrásnými výhledy na svěží zeleň luk přizdobenou petrklíči a pampeliškami, čerstvě se ozeleňující kopce a všudypřítomné rozkvetlé ovocné stromy vůkol. Nádhera...
Z Ústí to máme přes 550 km. Občas tedy zastavíme na protažení. První zastávka je u zámku Moritzburg, abychom okoukli Popelčin střevíček. Ten pamětní z mosazi vyvedený byl mimochodem dobrá dvaačtyřicítka, takže by padnul na nožku úplně každé, i Droběně.
Taky obhlížíme dlouhou řadu koňských povozů, které před zámkem čekají spořádaně ve frontě za sebou na své zákazníky. A postupně se ve frontě posunují - úplně přesně jako taxíky na letišti.
Jako obvykle si naplánujeme nějaké cíle, abychom pak navštívili jiné. Na Rujáně by šlo:
Pěkně sepsané tipy na zajímavá místa Rujány (skoro všechna výše uvedená), jsme našli na blogu Nebuď vorvaň!. Podobné informace se spoustou fotek jsou i na webu Pájuška na cestách. Mimochodem, ten vorvaní blog je doslova napěchován cestami všude možně po světě, skoro je nám až stydno, že jsme toho ve srovnání s autory navštívili tak málo.
Kousek od Rujány je i jezero Müritz s čistou vodou a na vedlejším jezeře u městečka Mirow Schlossinsel, tedy zámecký ostrov.
Už delší dobu si říkáme, že v letních vedrech, která nás s globálním oteplováním stále více stíhají, je dobrým cílem pobřeží Baltu. Proto letos v červenci jedeme na Rujánu a bereme s sebou naše nová elektrokola. Ne že by je na rovinkách člověk potřeboval (jsou vlastně spíš na škodu), ale musíme je po tyrolských kopečkách vyzkoušet i v jiných situacích.
Ubytování máme ve vesničce Thesenvitz, odkud budeme cestovat na všechny strany. Třeba i na severovýchod do národního parku Jasmund, památky UNESCO (kterážto ale není památkou kvůli svým křídovým útesům, ale kvůlivá bukovým lesům). Mimochodem, ubytování v Thesenvitz se na Airbnb jmenuje "Ve stáji", tak jsme trochu zvědaví, kdo všechno tam s námi bude pobývat, jestli vedle oslíka a volka i Pepa s Maruškou.
